|
|
The phenomenon of the new
Hodec, Markus E. ; Sepp, Hans Rainer (vedoucí práce) ; Stenger, Georg (oponent) ; Schmiedl-Neuburg, Hilmar (oponent)
Die vorliegende Arbeit am Phänomen des Neuen versteht sich als einleitender Aufbau der Kä- nologie. Damit verfolgt sie zwei Ziele. Einerseits handelt es sich um die Etablierung eines neuen philosophischen Begriffes und einer eigenständigen philosophischen Methode, der Känologie. Andererseits gilt der Hauptumfang dieser Untersuchung der erst beginnenden Problematisie- rung des Phänomens des Neuen. Um die systematische Betrachtung des Neuen vorzunehmen, ist die Arbeit in drei Abschnitte geteilt, die jeweils ein eigenes Teilergebnis hervorbringen. Der erste Abschnitt beschäftigt sich mit der Geschichte des Neuen. Exemplarisch Bezug nehmend auf die ontologische Opposition von Heraklit und Parmenides, weist das Neue sich als Phänomen aus, das präziser behandelt werden kann in Hinblick auf das Werden, anstatt in Hinblick das Sein. Der zweite Abschnitt widmet sich der Methode. Die känologische Methode stützt sich dabei einerseits auf die Dialektik, wie sie von Hegel formuliert und von Adorno weiterentwickelt wird. Anderseits bezieht Känologie Anleihen bei der Methode der Phänomenologie, namentlich der Husserlschen. Aus der gegenseitigen Ergänzung beider Pionierleistungen ergeben sich für die Känologie vier methodologische Hauptelemente: Erste Person Singular, Vom Datum zum Wesen, Das eingeschlossene Dritte und...
|
|
|
Co je to - fenomenologie? K nevyhnutelnosti sporu mezi Husserlem a Heideggerem
Kvapil, Ondřej ; Novák, Aleš (vedoucí práce) ; Nitsche, Martin (oponent)
Vycházejíc z výslovné polemiky obou protagonistů nad formulací hesla 'Fenomenologie' pro Encyklopedii Britanniku, práce zachycuje spor mezi Husserlem a Heideggerem v momentě, kdy dospívá do otevřeného střetu. Na hlavních otázkách, nad kterými ke střetu došlo, demonstruje, že a) spor mezi Husserlem a Heideggerem nespočívá na vzájemném neporozumění, ale že je to spor věcný a principiálně nevyhnutelný; a že b) vůdčí intence obou klasických podob fenomenologie jsou nejen nesmiřitelné, ale v rozhodujících ohledech přímo protikladné.
|
|
|
Frege a Husserl o objektivitě
Jankovská, Lenka ; Peregrin, Jaroslav (vedoucí práce) ; Beran, Ondřej (oponent)
Bakalářská práce se zabývá raným dílem významných logiků a filo- sofů Gottloba Frega a Edmunda Husserla na přelomu 19. a 20. století. Především se věnuje jejich řešení objektivity aritmetiky a objektivity jako takové. Zpočátku se oba vydali stejným směrem a ostře odmítali psycho- logismus. Zavedli podobné rozlišení smyslu a významu. Význam věty je pro Frega pravdivostní hodnota, pro Husserla stav věcí. Smysl je způsob směřování k objektu, intencionalita. Ve větě pro Frega myšlenka a pro Husserla noema. Oba kladli důraz na objektivitu čísla, avšak každý se postupně vydal jiným směrem. Frege ztotožnil číslo s extenzí pojmu, což však později dovedlo jeho systém ke sporu. Husserl získával číslo pomocí abstrakce, čímž se vystavil Fregově přísné kritice. Klíčová slova Frege, Husserl, objektivita, logika
|
|
|
Funkce řeči u Husserla a Merleau-Pontyho
Puc, Jan ; Novotný, Karel (vedoucí práce) ; Čapek, Jakub (oponent) ; Janoušek, Hynek (oponent)
Funkce řeči u Husserla a Merleau-Pontyho Tématem práce je proměna intencionální funkce řeči mezi E. Husserlem a M. Merleau-Pontym. Intencionální funkcí řeči máme na mysli proměnu vyjadřovaného smyslu, kterou zapříčiňuje právě jeho vyjádření. U Husserla sledujeme proměnu z pozice Logických zkoumání a první knihy Idejí k čisté fenomenologii a fenomenologické filosofii, v nichž zastává tezi o neproduktivitě zrcadlení jiných druhů intencionality v řeči, na pozici Původu geometrie, v níž rozlišuje podíl řeči na vytváření myšlenkové formy ve dvou ohledech: Řeč dává myšlence její idealitu, která se liší od vztahu rodové podstaty k mnohosti věcí. A řeč dává myšlence její objektivitu, formu předmětu, který vstupuje do dějin a trvá v nich. Ve Fenomenologii vnímání Merleau-Ponty přebírá Husserlovu zralou pozici s několika podstatnými změnami. Východiskem analýzy přestává být jazykový znak, nýbrž se jím stává tělesné gesto, v důsledku čehož zaniká Husserlem zdůrazňovaný rozdíl mezi rodovou a jazykovou idealitou. Vedle objektivační funkce řeči Merleau-Ponty uvažuje také o obsahovém dokončování vyjadřovaného smyslu vyjádřením. Tím, že se řeč stává tvořivou, přestává být prázdným míněním názoru a může se stát stejně původní přítomností světu jako vnímání. V poslední části se zaměřujeme na Merleau-Pontyho pojetí...
|
|
|
Původ intencionality a myšlení pozdního Husserla
Zelenka, Jiří ; Novotný, Karel (vedoucí práce) ; Zika, Richard (oponent)
Cílem práce bude hledání kořenů a původu intencionality vycházející z Husserlova pozdního myšlení. Intencionální struktura vědomí je základem Husserlovy fenomenologie a hraje v ní klíčovou roli již od dob Logických zkoumání. Přesto, nebo snad právě proto s sebou nese otázka po původu této intencionality mnoho komplikací a tedy i prostor k projasnění. Východiskem naší práce bude Husserlovo pozdní dílo Erfahrung und Urteil. Důvod je dvojí. Zaprvé, toto dílo předvádí východiska, k nimž Husserla dovedlo jeho celoživotní promýšlení problematiky, a za druhé, toto dílo není doposud tak častým předmětem badatelské práce jako jiná Husserlova díla. Vycházíme z toho, že každý fenomén se ukazuje vždy v určité perspektivě, proto sledujeme intencionalitu v několika perspektivách, které se postupně odkrývají. První perspektivou je pak sestup od aktů souzení směrem k původnějším vrstvám intencionality, který nás dovedl k perspektivě druhé, tedy k instinktové intencionalitě, jíž se věnujeme v následující části práce. Její odkrytí následně zvýrazní roli tělesnosti. Význam tělesnosti ve vztahu ke kořenům intencionality se pokusíme ukázat s pomocí Merleau- Pontyho Fenomenologie vnímání. Tento postup by nám pak měl konečně umožnit zodpovědět hlavní otázku naší práce, tedy jaké jsou kořeny intencionality a zda jsme je...
|
|
|
Husserlova fenomenologie pozornosti
Grimmich, Šimon ; Čapek, Jakub (vedoucí práce) ; Švec, Ondřej (oponent)
(česky) Diplomová práce Husserlova fenomenologie pozornosti systematicky představuje Husserlovo pojetí pozornosti. V první části se věnuje představení Husserlovy statické fenomenologie pozornosti, přičemž přihlíží zejména k Logickým zkoumáním a Idejím I. V druhé části se věnuje genetické fenomenologie pozornosti, kterou rekonstruuje zejména na základě Zkušenosti a soudu a Analýz k pasivní syntéze. V závěru práce nabízí další možné perspektivy zkoumání pozornosti z fenomenologických pozic.
|
|
|
Nadcivilizace. Patočkův koncept modernity a jeho význam v kontextu současné historické sociologie.
Homolka, Jakub ; Arnason, Johann Pall (vedoucí práce) ; Skovajsa, Marek (oponent)
Tato práce se věnuje konceptu modernity, který pod názvem "nadcivilizace" vypracoval někdy v průběhu padesátých let 20. století český filosof Jan Patočka (1907-1977) v původně nevydané studii Nadcivilizace a její vnitřní konflikt. Hlavním cílem práce je představit koncept nadcivilizace jak v souvislostech autorova života a díla, tak v kontextu dnešního zkoumání civilizací, jež se odehrává na poli historické sociologie. Stanovený úkol je naplňován skrze tři hlavní části, kterým ještě předchází předznamenání, jež čtenáře uvádí do problematiky dnešní civilizační analýzy. První část už se pak soustředí na autorův koncept modernity, jak byl předložen v původní studii z padesátých let. Patočkův originální pojem "nadcivilizace" je zde obecně představen a zařazen do kontextu dnešní civilizační analýzy, přičemž ve výkladu jsou zároveň zdůrazněny jak okolnosti vzniku textu, tak duchovní rám Patočkovy doby. Druhá část práce se snaží zasadit původní koncept nadcivilizace do autorova výkladu filosofie dějin a následně předvést, nakolik se Patočkovo chápání modernity proměnilo v jeho vrcholném díle Kacířské eseje o filosofii dějin (1975). V poslední části práce je pak věnována pozornost motivu "civilizačního paradoxu", skrze který lze konkrétně poukázat na význam Patočkovy práce v kontextu dnešní historické...
|
|
|
Dynamics of Everyday Life in Dialogue with Emmanuel Lévinas
Jandová, Tereza ; Sokol, Jan (vedoucí práce) ; Bierhanzl, Jan (oponent) ; Novotný, Karel (oponent)
Hlavním cílem této práce je uchopit téma každodenního života z dynamického úhlu pohledu. Každodenní život definujeme jako přítomnost subjektu ve světě s druhým(-i) a tato charakteristika také určuje dva hlavní dynamické póly každodenního života: svět a druhého. Smyslem této disertace je ukázat, že právě odlišné postoje ke světu a k druhému v pracech Husserla a Lévinase následně zásadně ovlivňují pojetí každodenního života jako takového, stejně jako i nároky, které takováto pojetí poté kladou na subjekt. Kapitola věnovaná Husserlovi zdůrazňuje jeho pojetí světa jako horizontu, nenahraditelné postavení vnímání v našem přístupu ke světu a vznik jinakosti v jádru samotného subjektu. Oproti tomu Lévinas zdůrazňuje proces oddělení a zrození subjektu, přičemž svět a druhého chápe jako nedílné součásti tohoto nekonečného dění. Právě motivy závislosti a zodpovědnosti vůči jinakosti shledává tato práce jako zásadní rozdíl mezi Lévinasovým a Husserlovým přístupem. Zatímco Husserl nám nabízí subjekt ve světě, k němuž se váže vnímáním a v němž se setkává s druhým, Lévinas ukazuje subjekt, který se rodí do světa předreflexivního, vždy již intersubjektivního, od nějž se musí teprve osamostatnit. Každodenní život postavený na Lévinasově postoji je tedy vskutku dynamický proces, který je výsledkem dialogu s druhým,...
|
|
| |
|
| |
host ::
RSS.